FeelGoodFamily

Zubní pasty v moderním věku

Zuby máme v průběhu života nanejvýš dvoje. I proto jsme ochotni hodně investovat do jejich zachování a zdraví. Moderní zubařská péče nepochybně k tomuto cíli směřuje: Nikdo nepopírá, že zbavit zuby kazů, které se již vyskytly, případně zaléčit kořenové kanálky a další problémy v ústní dutině, je správná cesta. Může významně přispět nejen k celkové pohodě, ale i celkovému zdravotnímu stavu. Neléčené problémy v ústech mohou podle mnohých vědců a naturopatů přispět k tak závažným onemocněním, jako je rakovina. Ale to je v zásadě známá věc.

Temná zákoutí zubní hygieny

Jenže i zdánlivě zcela bezproblémové odvětví moderní medicíny, jako je zubní lékařství a zubní péče, má svá úskalí a problematická zákoutí. Skutečně „starat“ se o své zuby může totiž znamenat něco zcela jiného, než je nám od dětství denně vtloukáno do hlav. Péče totiž zdaleka nekončí výměnou plomb obsahujících kancerogenní a neurotoxické aluminium za nové, bezpečnější. Riziko mohou představovat i mnohé zubní pasty. A nejen ony. I ústní vody a zubní nitě nám mohou škodit. Nečistit si zuby a uplatňovat „pštrosí politiku“ však také není řešením. To leží úplně jinde – a je známo již více než šedesát let.

Obřad čištění a kloktání

Jak píše server naturalnews.com: „V moderním světě je nám sdělení, že si musíme zuby čistit kartáčkem, mezizubní prostory nití a na závěr si důkladně „zazpívat“ při kloktání ústní vodou, denně předkládáno málem jako Písmo svaté. Nezávisí-li na tom – podle většinového mínění – náš život, pak určitě stav našich zubů.“

V Čechách je situace o něco odlišná. Velká část české populace se dosud o své zuby nestará – podle statistik zhruba dvě třetiny Čechů nechodí pravidelně k zubaři. Nicméně ona třetina populace, která se starat chce, si ze zmiňovaných rutinních úkonů často dělá téměř „obřad“, který vykonává několikrát denně. Především pro ně je pak užitečné poznamenat, že zubní pasty i ústní vody zdaleka nejsou tak bezpečné, jak si zřejmě většina z nás představuje.

Pasta a štítná žláza

Zubní pasty především obsahují velice toxický fluor. Tím však výčet látek, nebezpečných pro náš organismus, nekončí. Další nebezpečnou složkou, jíž se honosí nejoblíbenější zubní pasty, je například triclosan.

Tato chemická sloučenina je vědci podezřívána z narušování funkce štítné žlázy a dalších žláz s vnitřní sekrecí. Dávno nejde jen o „teorii několika šílených naturopatů“, důkazem čehož budiž, že si odstavec o negativních zdravotních účincích triclosanu našel cestičku i do moderní „Encyklopedie Brittaniky“ – Wikipedie.

Koktejlový efekt

I jinde se však dočteme, že triclosan reaguje s dalšími látkami za vzniku dioxinů a chloroformu. Teorie o nebezpečnosti těchto látek pro lidské zdraví se různí. Populární teorie praví, že například množství chloroformu, uvolněné ze zubní pasty, je příliš malé na to, aby způsobilo poškození zdraví.

Musíme však vzít v úvahu „koktejlový efekt“: většina z nás je vystavena stovkám chemických látek denně a jejich vzájemné reakce je prakticky nemožné předvídat. Triclosan je mimo zubních past obsažen mimo jiné v mýdlech. Tam byly jeho účinky zkoumány například studií, provedenou v roce 2007 Fakultou veřejného zdraví University v Michiganu. Podle ní nemá triclosan lepší „mycí účinky“ než běžné mýdlo. Zato je ale podstatně nebezpečnější.

Rakovina v tubě

Třetí potenciálně smrtící složkou mnoha populárních zubních past je laurethsulfát sodný (bývá označován sodium laureth sulfate, případně SLS, SLES), který je podle naturalnews.com konatminován dioxiny a rovněž reaguje s ostatními látkami obsaženými v zubní pastě za vzniku nitrosaminů. Tato skupina chemických látek je pokládána za silně rakovinotvornou.

Kromě zmíněných tří „hvězd“ ovšem mnohé zubní pasty obsahují další rizikové faktory – především umělá sladidla a další příchutě, eventuálně barviva. I další prostředky péče o zuby mohou obsahovat nebezpečné látky: podle některých vědeckých studií mohou ústní vody s vysokým obsahem alkoholu přispívat ke vzniku rakoviny ústní dutiny. Taktéž zubní nitě mohou být potaženy „nezdravým“ voskem, přispívajícím k rakovině.

Strčit hlavu do písku?

Co tedy dělat? Nečistit si zuby? To asi není řešením. Existuje však řada produktů, obsahujících pouze přírodní či organické složky. Známými jsou ajurvédské zubní pasty, které jsou k dostání v řadě obchodů s přírodními produkty. I řada  západních firem vyrábí zubní pasty, které vyhovují těm nejpřísnějším nárokům na bezpečnost a kvalitu. Namísto „sporných“ zubních nití je lepší používat mezizubní kartáčky. Kromě čištění však existuje ještě mnohem důležitější složka pro zdraví zubů. Tou je pochopitelně strava!

Fluor

Vědecké výzkumy polských i českých vědců, které naznačují, že fluor má zásadní negativní účinky na lidské zdraví a reprodukci, a naopak nesnižuje kazivost zubů! 

Pokud se objeví článek o negativním vlivu fluoru na lidské zdraví, mainstreamová média okamžitě vystartují s odsudkem: jedná se o bláznivé konspirační teorie. Zhruba řečeno přirovnávají takový článek obvykle co do jeho věrohodnosti k nápadu, že pokud si obalíme hlavu hliníkovým alobalem, ochráníme svůj mozek přes psychotronickou manipulací ze strany (kterékoli) vlády, která z nás dělá nemyslící zombie.

Upřímně řečeno, že z většiny z nás vlády a mainstreamová média skutečně vyrábějí nemyslící zombie, je více než jasné, ačkoli lepší ochranou je patrně uchovat si schopnost samostatného úsudku. Vážnějším problémem je ale fakt, že se podobné články se snaží předem zcela diskreditovat jakoukoli věcnou debatu o nebezpečnosti fluoru pro lidské zdraví a zařadit „teorii o zdravém fluoru“ – podobně jako očkování – do kategorie nezpochybnitelného faktu. Kterým naprosto není.

Jedním dechem se v takovém článku pak dočteme například radu stomatologa: "Fluoridace je jeden z prostředků prevence zubního kazu," říká prof. MUDr. Zdeněk Broukal , CSc. z Výzkumného ústavu stomatologického. "V principu totiž zvýšení obsahu fluoridu v ústním prostředí snižuje rozpouštění zubní skloviny kyselými produkty, ať už by pocházely z potravy nebo vznikaly činností bakterií."

To je sice pěkný výrok, zcela však pomíjí množství vědců, kteří na základě svých výzkumů došli k závěru, že kazivost zubů klesá i v oblastech s nefluorizovanou vodou (tedy bez plošného dodávání fluoru populaci) a že tento pokles je třeba spojit spíše se zvýšenou hygienou, lepší péčí o chrup a omezením spotřeby cukru.

Obvyklým argumentem „fanoušků fluoru“ je také to, že přece záleží na koncentraci. Jakákoli látka, včetně kuchyňské soli, může být smrtelně nebezpečným jedem, pokud se jí podá příliš mnoho. A fluoru v zubních pastách je „tak akorát“, tudíž nebezpečný být nemůže. Skutečně?

Časovaná bomba

„Po 2. světové válce se začala rychle rozvíjet chemie fluoru a nastal rozvoj některých průmyslových odvětví, která zpracovávají sloučeniny fluoru ve velkém množství. Tuny fluoridů a dalších sloučenin fluoru se tak dostávají do životního prostředí, do vody, půdy a potravin. Tak se stalo, že příjem fluoridů v mnoha případech vysoce překročil doporučenou dávku 1–2 mg fluoridu za den a začal se projevovat jeho toxický účinek. V současné době udávají statistiky, že v USA trpí zubní fluorózou 30 - 50% dětí.“ uvádí článek Fluoridová suplementace: úspěch medicíny 20. století, nebo nebezpečný podvod? Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc. a prof. RNDr. Jiřího Patočky, DrSc.

Tentýž článek konstatuje, že vědecké výzkumy ukazují na fakt, že se účinek – především ten toxický – fluoru v lidském metabolismu dále zesiluje přítomností stopových množství hliníku. Ano, toho, který na sebe například většina z nás natírá v antiperspirantech a krémech, vpichuje ho do svých dětí jako adjuvans očkovacích látek a polyká ho v mražených Babišových potravinách.

Autoři citovaného článku vidí situaci jasně: „Z fluoridů se ve vodném prostředí a v tělesných tekutinách stává v přítomnosti stopových množství hliníku skrytá biologická bomba.“

Škodlivé zdravotní následky

Mezi další negativní účinky fluoru na lidský organismus mimo fluorózy (skvrnitosti) zubů patří: kosterní fluoróza, projevující se lámavostí kostí, a účinky neurotoxické, jejichž důsledkem může být např. hyperaktivita, či naopak snížení intelektu a pomalost. Symptomy chronické intoxikace fluoridy se nápadně podobají symptomům autistických poruch: děti mají opožděný nebo narušený vývoj mozku, trpí nespavostí, bolestmi bříška, někdy zácpou, mají snížený obsah hořčíku a vápníku v krvi, sníženou činnost štítné žlázy a šišinky. Objevuje se u nich také předčasná puberta.

Dalším důsledkem předávkování se fluorem může rovněž být snížení plodnosti. Polská studie z roku 2002, prováděná na beraním spermatu, konstatovala, že již koncentrace 0,38 ppm (20 umol/L) fluoridu způsobila značný pokles pohyblivosti spermií a snížila množství intaktních akrozomů (Zakzewska, 2002, celý článek k nalezení zde). Přes šedesát studií prokázalo poškození reprodukčních orgánů u zvířat.

Jak upozorňuje server www.fluoridealert.org v článku zde, zjištění polských výzkumníků mají značný význam, pokud si uvědomíme, že tzv. fluorizace, tedy místní aplikace vysoce koncentrovaných gelů s fluoridem, prováděná mezi 60. a 90. lety na množství mužů a chlapců, vede ke koncentraci fluoridu v organismu, která dalece hladinu 0.38 ppm převyšuje: v testech provedených v zubní ordinaci na dětech a dospělých byly zjištěny koncentrace fluoridu v krvi, rovnající se až 1,2 ppm, což je hladina několikanásobně vyšší, než ta, jež by mohla škodlivě působit na sperma. 

Léčitelé jdou ještě dál

Ing. Marie Havlová vysvětluje na svých stránkách: Při karies tělu chybí vápník a fluor. Tento fluor ovšem nelze srovnávat s průmyslovým odpadem, který se přidává do zubních past. Přírodní fluor je obsažen v rostlinách – v arnice, kostivalu, kontryhelu, řebříčku, měsíčku, plodu šípku aj.

Fluorid sodný je známý jako karcinogen. Ovlivňuje mozkovou a nervovou činnost, oslabuje ledviny.

V kruzích vynikajících vědců je již od třicátých let známo, že fluorid sodný poškozuje zcela konkrétní oblast našeho mozku. V této oblasti je usídlena naše vůle prosadit se. Je-li tato poškozena fluoridem sodným, je do budoucna vyřazena z činnosti. Fluorizovaný člověk natrvalo ztratí vůli bránit se proti ovládání a kontrole zvenčí a tím ztrácí nadobro svou svobodu. Tento fenomén platí samozřejmě jak v osobní sféře života, tak i v širším sociálním kontextu, na úřadech, vůči státu apod.

Bude-li Vám chtít lékař nanést na zuby fluorid sodný, nenechte se tedy ovlivnit argumentací, že to dělá proto, aby Vám zub zpevnil. Fluorizací zub spíše ztvrdne a zkřehne, než aby byl natrvalo odolnější.

Hodně fluoru bývá v čaji. Jedna sklenice čaje (po asi 5 minutách louhování) obsahuje asi 0,2 mg fluoru. Proto by se neměl pít často příliš silný čaj.

V průmyslových oblastech je přebytek fluor běžný, přičemž fluor z rostlin je mnohem toxičtější než fluor z vody a ze vzduchu. V oblastech s vysokým výskytem fluóru je tento prvek obsažen v mnoha nápojích a potravinách, které se zde vyrábějí. Přidává se do většiny zubních past a jako součást průmyslových hnojiv se může dostat do půdy. Vyskytuje se též v mořských produktech a ovsu.

Podávání fluoru je třeba vždy pečlivě zvážit. Právě v průmyslových oblastech bývá přebytek fluoru až padesátinásobný, přesto se dětem dodává ještě zubní pasta s fluorem!

Celý článek ing. Marie Havlové zde.

Studie RNDr. Strunecké ke stažení zde.

[Převzato z 'Protiproudu', autor článku: Erika Hájková

 
 
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.